Výlet na Slovensko

Takový dost spontánní výlet na Slovensko, který však přinesl zdárný a šťastný konec, tedy ten šťastný konec byl však více méně v plánu, jinak by se nikam nejelo.

Začalo to tím, že jsme v sobotu podvečer začali zase brouzdat na internetu s tatínkem a hledat štěňata. Tatínek přesně věděl, jaké štěně chce, takže podle té rasy se šlo. No bohužel žádné štěňata na českých stránkách (jako například bazoš atd.) jsme nenašli, a tak taťku napadlo, že bychom se podívali na slovenské weby tohoto typu, jen netušil, jak je najít. Ironie, co? Moc komplikované zřejmě. A tak jsem napsala bazos.sk a bylo to. :D Hotovo, šmitec, měla jsem ty weby, které jsem potřebovala. A pak se rozjelo "pátrání".

Nakonec se našlo štěně! Hurá! Po kontrole se zjistilo, že je to až za Prešovem (což vyšlo na téměř 4 hodiny jízdy, jsme z Beskyd), ale řeklo se že nevadí, že to zkrátka bude celodenní výlet. Ale to by to nebylo super, kdyby nepřišlo mnoho komplikací - první byla ta, že taťkovi začalo blbnout auto a nemohlo jet. Druhým faktorem proti odjezdu bylo to, že bratr (11 let) neměl u sebe pas, takže při kontrole by byl problém (do občanských průkazů už se bohužel děti nepíšou).

Naštěstí se všechny tyto problémy podařily během pár hodin vyřešit - auto se opravilo a s bráchou se problém vyřešil tak, že zůstal u taťky s jeho snoubenkou a my dva jsme jeli pro pejska. Nakonec to stejně bylo asi to nejlepší řešení, poněvadž skoro 8 hodin jízdy by se unudil k smrti, navíc po cestě toho moc ani k vidění nebylo. Koupili jsme si totiž dálniční známku - ač to totiž bez ní vyšlo kilometrově téměř stejně, časově to byl hodinový rozdíl a to již za těch 10 eur stálo. Asi jsem měla uvést na začátku, že psík byl zadarmo, že?

Vstávalo se něco okolo 6 ráno a okolo 7 hodiny se vyjíždělo. Po téměř 4 hodinách jsme dorazili tam a i díky tomu, že jsme si vybírali jen my dva, se nám psíka podařilo poměrně rychle vybrat - asi za 20 minut jsme byli hotovi, rozloučili se a jelo se zase zpátky do ČR domů. Opět dlouhá cesta domů, během které jsem již já neřídila, ale seděla jsem vzadu s prckem, který však byl po celou dobu cesty hodný a asi jen 4x zakňučel, jinak spal vedle mě, v přepravce, kde měl asi největší pohodlí, protože tam to s ním neházelo, anebo jsme se společně mazlili.